ta lidí se mě ptá, co si myslím o bylinkových sirupech. Jsou léčivé, nebo by ses jim měla spíš vyhnout? Už jsi možná postřehla, že k nim mám dost rozporuplný vztah a tak Ti dneska vysvětlím, co se mi na nich nelíbí a kdy má tohle zpracování bylinek svůj význam.
Dřív to byla jedna z forem, jak pomocí cukru bylinky zakonzervovat. Nejjednodušší je samozřejmě pořád jejich sušení, ale to může být u některých rostlin poměrně složité. Třeba takový rýmovník se nám většinou usušit nepodaří i kdybychom se stavěly na hlavu, protože jeho dužnaté listy dřív zplesniví než uschnou. Rýmovníkový sirup je tak jedna z mála možností, jak tuhle bylinku zpracovat. Ale i tak mám k němu kvůli cukru spoustu výhrad.
V historii tomu ale bylo úplně jinak. Cukr se dřív považoval za léčivo a to nejenom u nás, ale třeba i v ajurvédě – ta ho považovala za jeden z nejdůležitějších nosičů léčivých látek vůbec a proto ho doporučovala. Často se tak dělaly cukrové prášky s nějakou léčivou látkou, anebo právě sirupy. A cukr se dával jako lék i přímo na lžičku. Říkalo se, že je jedním z tzv. roborans – prostředků, které nás posílí a nakopnou. Před rozšířením cukru se úplně stejně používal i med.
Dneska už víme, že nás cukr sice krátkodobě nakopne a posílí, ale taky to, že to s ním není zdaleka tak růžové, jak se zdá. Dodá nám rychlé základní palivo pro mozek a koneckonců i pro všechny ostatní orgány, ale brzy po jeho konzumaci následuje prudký pokles hladiny cukru v krvi a my se cítíme unavenější než dřív. A k dalšímu nakopnutí už tělo potřebuje mnohem víc cukru, než tomu bylo poprvé. Rozhodně to tedy není dobrý způsob, jak svou energii posílit dlouhodobě.
A navíc – pokud si takové cukrové povzbuzení dopřáváš častěji, mozek si na něj zvykne a bez své „dávky” už nepracuje tak efektivně jako dřív. Cukr má navíc škodlivé účinky na střevní mikrobiom a celkově na naši psychiku – byla prokázána souvislost mezi vyšší konzumací cukru a vyšším výskytem depresí apod. Tohle téma už jsem podrobně rozebírala v dřívějším článku Závislost na cukru je jako toxická láska, takže pokud Tě o něm zajímá víc, určitě doporučuju přečíst. Dokud byl cukr vzácností, nic takového nám nehrozilo. Dneska ho ale bohužel najdeš i v potravinách, kde bys ho vůbec nečekala. A proto je tak důležité jeho příjem hlídat.
Sirupy jako nosiče léčivých látek nemám ráda úplně ze stejného důvodu. U stavů, které jsou spojené se zánětem, může cukr celý zánětlivý proces přímo zhoršit. Týká se to třeba běžných nachlazení s rýmou a kašlem či chřipky, ale i nejrůznějších dlouhodobých zánětů jako jsou ty vaginální, záněty močových cest apod. Kvůli cukru si tak jejich léčení můžeš ve finále nepěkně protáhnout. Většina bylinek se dá zpracovat jiným způsobem a je mnohem lepší si z nich udělat čaj nebo třeba tinkturu.
Nechci ale, aby to vypadalo, že jsem proti sirupům úplně. Jako prevenci je nedoporučuji vůbec. I přes to všechno, co jsem doteď napsala, se Ti ale některé z nich můžou hodit k léčení. A samozřejmě jsou skvělé do letních drinků, které si občas vychutnáme za odměnu. Sama každý rok dělám alespoň jednu dávku bezového a mám moc ráda i kopřivový, který tradičně vyrábí moje maminka. Ve velkém množství jim ale rozhodně nefandím.
Pokud si chceš vyrobit vlastní sirup, musíš zvážit jednu důležitou věc. Měl by být autokonzervační a to automaticky znamená, že bude obsahovat spoustu cukru. Jedna z nevýhod komerčně prodávaných sirupů je fakt, že kromě cukru obsahují nejrůznější konzervanty, stabilizátory a zahušťovadla, které do svého těla asi dávat nechceš. Cukru se tedy nevyhneš. Autokonzervační sirup by ho měl obsahovat přes 60 %. Když ho dáš méně, bude výsledný sirup podobně nezdravý a ještě se Ti může zkazit.
60 % cukru je skoro maximální množství, které se Ti v sirupu rozpustí a zároveň taky koncentrace, ve které už nepřežije žádný mikroorganismus, takže do něj už nemusíš přidávat konzervant. V téhle souvislosti se často doporučuje přidat i kyselinu citronovou – ta ale v množství, které se uvádí v receptech žádné skutečné konzervační účinky nemá a nijak Ti nepomůže.
Častou chybou při přípravě sirupů je volba bylinek. Spousta lidí zkouší dělat sirupy z kde čeho a pak jsou zklamaní, že to prostě není ono. Tak je to třeba s šeříkem, který žádné prokázané léčivé účinky pro naše zdraví nemá a do sirupu se přinejlepším dostane jenom trošku vůně. A většinou ani ta ne. Některé látky z rostlin navíc do cukrového roztoku vůbec nepřechází a z hlediska zdravotních účinků je u většiny z nich mnohem lepší sušení na čaj.
Z kterých bylinek tedy dělám sirupy já? Už jsem psala o bezovém, který ale vyrábím jen kvůli jeho chuti. Bez je totiž mnohem účinnější právě ve formě čaje, který Ti pomůže na chřipku, při horečce a na vypocení. Sirup na léčení doporučit nemůžu.
Výborný je ale léčivý sirup z tymiánu a jitrocele na kašel. Ten vyrobíš takhle:
Místo tymiánu můžeš použít mateřídoušku, nebo sirup klidně připravit jen z jedné bylinky. Já dělám ale nejradši právě tenhle kombinovaný z tymiánu a jitrocele. Sirupy proti kašli jsou z mého pohledu vlastně jediné, které mají význam vyrábět z hlediska léčivých účinků.
Možná Ti teď po dočtení článku v hlavě jede myšlenka, jestli by se ty sirupy přeci jenom nedaly udělat s menším množstvím cukru. Můžeš to zkusit. Pak je ale potřeba je ještě horké nalít do lahví a doufat, že se Ti víčko tzv. chytne. Tím se vytvoří podtlak a sirupy by se neměly kazit. Já to takhle občas dělám a ze zkušenosti vím, že zplesniví tak jeden z deseti.
Kalendář sběru
Potřebuješ vědět, kdy je na sběr tymiánu, jitrocele a dalších bylinek ten správný čas? Stáhni si můj kalendář sběru léčivých rostlin a už nikdy žádnou důležitou bylinku nepropásneš! Je optimalizovaný pro prohlížení v mobilu a navíc jsem ho krásně graficky vyladila. Kalendář stahuj zdarma tady.